Obecná charakteristika

28. července 2011 v 15:55
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Druhy: 38

Kočkovité šelmy představují modelové lovce - mají mrštné, svalnaté tělo, bystré smysli, vysoce vyvinuté zuby a drápy, maskovací zbarvení a rychlé reflexy. Tyto šelmy (gepardi, malé kočky a velké kočky) jsou vskutku nejvíce specializovaná skupina ze všech masožravců. Jsou také neobvyklí tím, že všechny druhy vypadají pozoruhodně podobně - například je udivující, jak malé jsou rozdíly mezi tygry a kočkou domácí. Klasifikace menších druhů koček je proto problematická; mohou být řazeny společně do rodu Felis nebo děleny do několika rodů. Vyskytují se v celé Eurasii, Africe a na celém americkém kontinentu (kočka domácí žije na celém světě), od alpinských výšek po pouště. Mnohé druhy žijí v lesích. Všechny kromě největších druhů koček jsou vynikající šplhavci a některé výborní plavci. Většina kočkovitých žije samotářsky.

Jak se kočka cítí?

Postavení uší:
  • Namířené uši dopředu- kočka něco zkoumá, nebo odpočívá a i vítá
  • Položené uši naznačují útočnost
  • Uši sklopené dozadu jsou signálem strachu či úzkosti, někdy obojího.
Oči:
  • Přivřené oči jsou známkou spokojenosti, zornice jsou stažené
  • Roztažené zornice znamenají znepokojení kočka je připravena k útěku.
Zvuky:
  • Mručení nebo také vrnění či předení. Tento zvuk vyjadřuje skutečnou spokojenost. Také při setkání kočky mohou vrnět.
  • Otevřené hlasové projevy jako "mňau" takto se kočka něčeho dožaduje nebo není spokojená.
  • Vysoce intenzivní zvuky syčení, prskání, vrčení, jek tyto projevy jsou známky bolesti či strachu.
TECHNIKY LOVU
Některé kočkovité šelmy kořist aktivně vyhledávají, jiné se ukrývají a čekají na kolem procházející oběti. Některé druhy používají kombinace obou metod. V každém případě srst skýtá těmto šelmám maskování. Například pruhování tygra splývá barevně s prostředím vysokých trav a mnohé druhy žijící v lese jsou skvrnité a napodobují tak efekty slunečního světla procházejícího listovím.
Vzdálenost, ve které začne kočkovitá šelma pronásledovat kořist, je různá podle druhu šelmy. Mohutněji stavěné kočky, jako jsou tygři, dávají přednost metodě plížení ke kořisti a poté překvapivému útoku, gepardi vyvíjejí explozivní rychlost až 110km/h a některé malé kočky, např. serval, loví ve vysoké trávě a provádějí nenadálé vysoké výskoky jako ,,čertík ve škatulce", aby překvapily a vyplašily kořist.
Kočkovité šelmy loví všechny živočichy, které mohou chytit a přemoci. Velké kočky se specializují na kořist větší, než jsou sami a dokážou odtáhnout nebo odnést mrtvé zvíře někam dál, na bezpečné místo, a tam je pak pozřou. Menší kočky vyhledávají hlodavce a ptáky a některé se brodí vodními toky a chytají tam ryby.
OCHRANA
V současnosti se ochrana kočkovitých šelem nachází v kritickém stavu. V seznamu ohrožených druhů CITES je uvedena celá tato čeleď a některé druhy jsou ohroženy kriticky. V nebezpečí je i levhart, jeden z velkých přežívajících druhů. Hlavním problémem je lov jednak pro kožešiny (během dvanáctého století došlo k velkému zvýšení poptávky po kožešinách), jednak pro použití různých tělních částí šelem v tradičním lékařství (každý rok se pašují ohromná kvanta kostí tygra do Číny, kde se používají při výrobě vína). K snížení početních stavů vede také ničení životního prostředí, neboť kočkovité šelmy vyžadují velké rozlohy k zajištění dostatečných zdrojů potravy. V několika málo oblastech došlo k obratu vůči trendu poklesu populací; početnost pumy, tygra a kočky divoké se tam po zavedení ochranářských opatření slabě zvýšila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama