Australian Mist

28. srpna 2011 v 11:50 |  Plemena kočiček
Text se zatím připravujePlačící
 

Asijská žíhaná kočka

28. srpna 2011 v 11:49 |  Plemena kočiček

Původ a historie plemene

Na počátku 80. let minulého století, přesněji v roce 1981, se ve Velké Británii začala objevovat druhá generace asijských kříženců. Perská činčila, jedna ze zakladatelek skupiny, má gen aguti (kočky mající kresbu na srsti), i když je žíhání potlačeno dalším inhibičním genem. Někteří chovatelé použili ve svých chovatelských programech také habešskou kočku a tím se do chovu dostal ticking [Ticked tabby (habešská kresba) - tvoří ji pouze takzvaný ticking - chlup kočky je pruhovaný, srst je tmavší podél páteře (tzv. úhoří pruh)] a stal se pro toto asijské plemeno typickým.

Charakter asijské žíhané kočky

Asijská žíhaná kočka je velmi společenské plemeno. Je družná, takže je ráda v přítomnosti lidí, jiných koček či jiných domácích zvířat. Její přátelskost z ní dělá velice přítulnou a milou společnici. Není moc hlučná a náročná, ale na druhou stranu je dost čilá, odvážná, temperamentní a zvídavá, takže nepatří mezi nejklidnější plemena. Tato kočka je dovádivá, takže si dokáže udělat hračku z jakékoliv věci. Potřebuje uspokojit své přirozené potřeby, a proto byste neměli váhat a pořídit svému mazlíčkovi např. škrabadlo, kočičí strom nebo nějaké návnady na šňůrce. Některé hračky můžete vyrobit i sami doma. Pokud hravé kočce neumožníte vybití její energie hračkami a jinými aktivitami, dokáže si najít vlastní zábavu -např. šplhání po záclonách, škrábání nábytku apod.

Popis asijské žíhané kočky

Asijská žíhaná je jedna z mála koček uznaných ve Velké Británii ve všech čtyřech kresbách žíhání, tedy jednobarevné, sépiové, stříbrné i žíhané s tickingem. Ticking je z nich nejoblíbenější. Poněkud sporný původ těchto různých typů zbarvení vede k tomu, že asijky jsou registrovány jako skupina, ne jako plemeno. Váha této kočky by se měla pohybovat v rozmezí 4 až 7 kg. Hlava je krátce klínovitá, temeno pěkně zaoblené a na hlavě je vidět výrazné žíhání. Oči nesmí být ani mandlovité, ani kulaté, mohou být různého odstínu mezi zlatou a zelenou. Uši jsou středně velké, široce nasazené, mírně obrácené ven a v boltcích mohou mít malé chomáčky chlupů. Tělo je středně velké, s pevným svalstvem. Náhrdelník musí být přerušen. Srst je krátká, jemná a těsně přiléhá. Ocas je středně dlouhý, zúžený do kulaté tmavé špičky a kočka ho nosí s pýchou. Nohy má asijská kočka středně dlouhé s oválnými tlapkami.

Standard plemene

Dle standardu FIFe (Fédération Internationale Feline - mezinárodní organizace milovníků a chovatelů koček) není asijská kočka uznána. Toto plemeno se však podílelo na vytvoření např. burmilly a bombajské kočky a uznává je pouze GCCF.

Základní péče o asijskou kočku

Jelikož je asijská žíhaná kočka velice hravá a společenská, měli byste předcházet nudě a věnovat se jí v této oblasti. Nesmíte zapomínat pečovat i o kočičí zevnějšek. Asijská žíhaná potřebuje průměrně upravovat srst, takže není tak náročná jako např. perská kočka. Kočky se dovedou postarat o svoji úpravu samy, až 15% času, kdy jsou bdělé, tráví péčí o srst. Někdy však potřebují naši pomoc. Pravidelné kartáčování prospívá kůži i srsti a vykartáčovaná kočka vypadá upraveně a elegantně. Kočkám každého věku prospívá vaše péče o jejich oči, uši, zuby a drápy.

Asijská kouřová kočka

28. srpna 2011 v 11:48 |  Plemena kočiček

Původ a historie plemene

Asijské kouřové kočky pocházejí z 80. let minulého století, přesněji tedy z roku 1981 z britského chovného programu jako náhodný výsledek chovů barmil. Barmila (též burmilla nebo asijská stínovaná kočka) je fascinující typ kočky, který zdědil vzhled po svém barmském rodiči a dlouhou srst po druhém z rodičů perské činčile. Spářením těchto dvou plemen vznikla krásná stříbřitě stínovaná koťata. Zájem o ně byl veliký, a proto bylo spáření zopakováno. Barmila byla uznána GCCF v roce 1989 a uznala ji i organizace milovníků a chovatelů koček FIFe.

Charakter asijské kouřové kočky

Asijská kouřová kočka je hravá, aktivní a zvídavá, ale patří k ovladatelným typům. Jelikož vznikla z chovu barmil, zdědila po ní některé vlastnosti. Není moc hlučná a náročná, ale na druhou stranu je dost čilá a odvážná. Tato kočka je dovádivá, takže si dokáže udělat hračku z jakékoliv věci. Potřebuje uspokojit své přirozené potřeby, a proto byste neměli váhat a pořídit svému mazlíčkovi např. škrabadlo, kočičí strom nebo nějaké návnady na šňůrce. Některé hračky můžete vyrobit i sami doma. Pokud hravé kočce neumožníte vybití její energie hračkami a jinými aktivitami, dokáže si najít vlastní zábavu - např. šplhání po záclonách, škrábání nábytku apod. A to není zrovna příjemné. Asijská kouřová je také velmi přátelská a družná. Potrpí si na společnost jak lidí, tak jiných koček. Dokáže být velmi přítulným a milým společníkem.

Popis asijské kouřové kočky

Asijská kouřová kočka kombinuje bílou podsadu barmily s jednotně zbarvenou srstí asijské jednobarevné kočky. Váha této kočky by se měla pohybovat v rozmezí 4 až 7 kg. Hlava je krátce klínovitá, temeno jemně zaoblené. Oči nesmí být ani mandlovité, ani kulaté a mohou být různého odstínu mezi zlatou a zelenou. Uši jsou středně velké, zřetelně obrácené ven, široce rozestavené a v boltcích mohou mít malé chomáčky chlupů. Tělo je středně velké s pevným svalstvem. Srst je krátká, jemná a těsně přiléhá. Každý chlup je do poloviny délky bílý a naznačené žíhání na srsti připomíná namočené hedvábí. Kouřové kočky se vyskytují ve všech jednotných barvách, ale platí přísné omezení barmského zbarvení. Takže může mít všechny barvy v sépiové a jednotné kouřové, které jsou povoleny. Srst je jen o málo delší než u evropské barmy a podsada se prozrazuje nápadnými záblesky, když je kočka v pohybu, ale není patrná, když je v klidu. Tento typ srsti se objevil v druhé generaci po křížení s barmilou. Ocas je středně dlouhý, zúžený do kulaté špičky a kočka ho nosí s pýchou. Nohy jsou středně dlouhé s oválnými tlapkami.

Standard plemene

Dle standardu FIFe (Fédération Internationale Feline - mezinárodní organizace milovníků a chovatelů koček) není asijská kočka uznána. Toto plemeno se však podílelo na vytvoření např. burmilly a bombajské kočky a uznává je pouze GCCF.

Základní péče o asijskou kouřovou kočku

Jelikož je asijská kouřová kočka velice hravá, měli byste předcházet nudě a věnovat se jí v této oblasti. Nesmíte zapomínat pečovat i o kočičí zevnějšek. Asijská kouřová potřebuje průměrně upravovat srst, takže není tak náročná jako např. perská. Kočky se dovedou postarat o svoji úpravu samy, až 15% času, kdy jsou bdělé, tráví péčí o srst. Někdy však potřebují naši pomoc. Pravidelné kartáčování prospívá kůži i srsti a vykartáčovaná kočka vypadá upraveně a elegantně. Kočkám každého věku prospívá vaše péče o jejich oči, uši, zuby a drápy.
 


Asijská jednobarevná kočka

28. srpna 2011 v 11:47 |  Plemena kočiček

Původ a historie plemene

Černá barma, zvaná bombajka (nezaměňovat s americkým plemenem bombajské kočky), byla vyšlechtěna poměrně nedávno na počátku 80. let minulého století, přesně v roce 1981 ve Velké Británii. Ačkoliv se v tomto programu používaly nečistokrevné kočky, vybrané z asijských skupin, vývoj pokračoval. Byly vyšlechtěny i jednotné barvy a dnes existuje celá řada zbarvení.

Charakter asijské jednobarevné kočky

Asijská jednobarevná kočka je velmi hravá, čilá někdy až hlučná. Kočka si dokáže udělat hračku z jakékoliv věci. Potřebuje uspokojit své přirozené potřeby, a proto byste neměli váhat a pořídit svému mazlíčkovi např. škrabadlo, kočičí strom nebo nějaké návnady na šňůrce. Některé hračky můžete vyrobit i sami doma. Pokud hravé kočce neumožníte vybití její energie hračkami a jinými aktivitami, dokáže si najít vlastní zábavu - např. šplhání po záclonách, škrábání nábytku apod., což by asi nebylo příjemné. Asijská jednobarevná je také velmi přátelská a družná. Má ráda společnost jak lidí, tak jiných koček. Dokáže být velmi přítulným a milým společníkem.

Popis asijské jednobarevné kočky

Chovatelé mají snahu odlišit asijskou jednotně barevnou kočku od jejích stínovaných příbuzných a někteří již nevyužívají kočky z linie činčil ve svých chovatelských programech. Váha této kočky by se měla pohybovat v rozmezí 4 až 7 kg. Hlava by měla být krátce klínovitá, temeno pěkně zaoblené, ve tváři s tmavší barvou srsti. Oči nesmí být ani mandlovité, ani kulaté, ale měly by být daleko od sebe, se zabarvením od zlaté do zelené. Uši jsou středně velké, obrácené mírně ven a v boltcích mohou mít malé chomáčky chlupů. Tělo by mělo být elegantní, střední velikosti, vždy by mělo vypadat svalnatě. Srst je krátká, jemná a těsně přiléhá. Povoleny jsou všechny barvy srsti. Nohy jsou středně dlouhé s oválnými tlapkami. Ocas je středně dlouhý i středně široký, zúžený do kulaté špičky a kočka ho nosí s pýchou.

Standard plemene

Dle standardu FIFe (Fédération Internationale Feline - mezinárodní organizace milovníků a chovatelů koček) není asijská kočka uznána. Toto plemeno se však podílelo na vytvoření např. burmilly a bombajské kočky a uznává je pouze GCCF.

Základní péče

Jelikož je asijská jednobarevná kočka velice hravá, měli byste předcházet nudě a věnovat se jí v této oblasti. Nesmíte zapomínat pečovat i o kočičí zevnějšek. Asijská jednobarevná potřebuje průměrně upravovat srst, takže není tak náročná jako např. perská. Kočky se dovedou postarat o svoji úpravu samy, až 15% času, kdy jsou bdělé, tráví péčí o srst. Někdy však potřebují naši pomoc. Pravidelné kartáčování prospívá kůži i srsti a vykartáčovaná kočka vypadá upraveně a elegantně. Kočkám každého věku prospívá vaše péče o jejich oči, uši, zuby a drápy.

Americká krátkosrstá kočka

28. srpna 2011 v 11:46 |  Plemena kočiček

Historie a původ plemene

První krátkosrsté kočky se do Ameriky dostaly s evropskými kolonisty koncem 15. století. Lidé byli zvyklí brát si s sebou kočky na cesty, neboť chránily lodě před hlodavci. Postupně byly kočky všude tam, kde se usídlovali kolonisté.

Americká krátkosrstá kočka je obdobou evropské kočky na americkém kontinentě. Vznikla ustálením typu a barev u obyčejných domácích koček. Původně byla chována na hubení hlodavců jako kočka pracovní. Až koncem třicátých a začátkem čtyřicátých let byly chovány jako plemeno.

Povaha a charakter

Tato kočka se velice podobá evropské krátkosrsté kočce, ale i přesto jsou mezi nimi rozdíly. Americká krátkosrstá kočka je již od útlého věku až po dospělost velmi hravá, a proto je velmi ráda, když má okolo sebe veliký prostor a dostatek potřeb na hraní. Je šťastná, pokud ji vezmete na procházku a dovolíte ji vylézt na strom. Toto plemeno je nenáročné, odolné a velmi chytré, a proto vychází dobře s jinými kočkami a dokonce i se psy.


Popis a vzhled

Americká krátkosrstá kočka je středně velká až velká a poměrně mohutně stavěná. Dobře vyvinutá ramena lemují širokou a prostornou hruď. Jako svalnaté tělo má i osvalené nohy s těžkými kostmi. Tlapky jsou kulaté a silné a ocas se zbíhá do špičky. Hlava má kulatý tvar a je delší než širší. Nos je mírně projmutý a přechází ve čtvercovou hlavu. Středně velké uši jsou široce posazené od sebe. Oči mají kulatý tvar.

Srst americké krátkosrsté kočky se vyvíjela v drsných klimatických podmínkách na severu USA, proto má docela tvrdou texturu. Tvrdost srsti se může měnit podle ročního období. Dnes se toto plemeno vyskytuje ve stejných barvách jako kočka evropská. Nejkrásnější je v barvě stříbřitě černě mramorované.

Standard plemene

Americká krátkosrstá kočka spadá dle standardu mezi takzvané těžké typy. To se výrazně projevuje stavbou a velikostí těla u kocourů.

Základní péče

Srst tohoto plemene se udržuje dobře. Srst postačí jednou za týden vykartáčovat a poté přetřít semišovým hadříkem, aby se zdůraznil lesk srsti. Pokud kočka líná, je dobré použít masážní rukavici nebo gumový hřeben k vyčesávání mrtvých chlupů.

Zajímavost

Zvláštním znakem u tohoto plemena jsou dobře vyvinuté čelisti.

Americká kadeřavá

28. srpna 2011 v 11:45 |  Plemena kočiček

Americký kerl krátkosrstý a dlouhosrstý (American Curl Longhair and Shorthair)


Historie a původ plemene

Původ plemene americký kerl je spojen s ochočením bezdomovské kočky ve městě Lakewood. V rodině Ruga se v červnu 1981 objevila dvě koťata se zvláštním tvarem uší a s hedvábnou srstí. Jedno bylo černé, druhé bílé a obě byla dlouhosrstá. Byla pojmenována Shulamith a Panda. Panda se po několika týdnech ztratila a tak se Shulamith stala původkyní tohoto plemene. V roce 1981 vrhla čtyři koťata, z toho dvě měla stejně stavěné uši. Toto plemeno se předvedlo v Kalifornii a bylo uznáno v USA v roce 1983. V Evropě se tyto kočky vyskytly až v roce 1995 a zatím nejsou FIFe a Britskou koordinační radou uznány pro vzácné plemeno kočky.

Povaha a charakter

Typický pro vzhled americké kadeřavé kočky jsou její uši tvaru půlměsíce. Srst této kočky je zkadeřená (lehce zvlněná) a polodlouhá. Výsledkem vnitroplemenného křížení vznikl krátkosrstý kerl, což svědčí o možnostech inbreedinga mezi kerly. Toto plemeno má zajímavě vykroucené uši, které dávají kočce výraz překvapení. Díky těmto uším dostalo plemeno i své pojmenování. Tuto zvláštnost uší dědí polovina koček tohoto vzácného plemene. Tyto kočky jsou velmi společenské a přátelské k lidem. Jsou také velmi inteligentní a mají velmi dlouhé dětství. I v dospělosti si velmi dlouho udržují chování kotěte. Jsou snadno adaptabilní téměř v každé situaci a dokážou si také udržet dobré vztahy s ostatními zvířaty.

Popis a vzhled plemene americký kerl

Tato kočka je střední velikosti a dosahuje hmotnosti 3 až 5 kg. Hlava má tvar klínu, je mírně delší než širší. Nos je přímý a mírně dlouhý. Uši jsou stočené dozadu, oči připomínají tvar vlašského ořechu. Ocas se zužuje do špičky a je silný.

Standard plemene

Plemeno americký kerl spadá do skupiny krátkosrstých koček a chovatelské organizace, které je uznávají, jsou TICA a CFA.

Péče o amerického kerla

Toto plemeno nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

Americká drsnosrstá kočka

28. srpna 2011 v 11:45 |  Plemena kočiček

Historie a původ plemene

První drsnosrsté kočky se objevily v Americe v roce 1966. Tato kočka vznikla náhodně genetickou mutací u kočky domácí. Zvláštní koťata z prvního vrhu byla podchycena chovateli a ti postupem doby vyšlechtili nové plemeno. Od posledního typu se liší srstí střední délky, která je na hlavě, bedrech, zádech a zevní části ocasu hrubší a tvrdší.

Povaha

Americké drsnosrsté kočky mají nezávislou povahu a k ostatním kočkám se chovají velmi dominantně. Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, bystrá, učenlivá, přítulná a velice skákavá. Vyniká výborným zdravím a je dobrý lovec.

Popis a vzhled Americké drsnosrsté kočky

Je to plemeno, které má charakteristickou drsnou drátovitou srst. Tato struktura srsti je způsobena genem Wh, který má dominantní charakter. Každý jednotlivý chlup je intenzivně a nepravidelně zvlněn. Srst je lesklá a krátká. Tato kočka se prakticky chová ve všech barvách jako kočka evropská (bílá, černá, modrá, červená, krémová, černý kouř, modrý kouř). Má krásný druh kožichu, který je nazýván ,,ginger" (zázvor). Hlava je oválná, nos středně dlouhý a je delší než širší. Uši jsou střední velikosti, oči kulaté a široce a šikmo posazené. Mají zlatavou barvu. Ocas se zužuje a je zlehka zatočen do kroužku. Americká drsnosrstá kočka má hmotnost v rozmezí 3,5 až 7 kg.

Standard plemene

Americká drsnosrstá kočka je krátkosrsté svalnaté zvíře, jehož standard se shoduje se standardem pro typ americké krátkosrsté kočky.


Základní péče o americkou drsnosrstou kočku

Srst u této kočky potřebuje stálou péči pomocí hřebene a kartáče. Línání je stejné jako u ostatních koček.

Zajímavost

Chovatelské organizace, které toto plemeno uznávají, jsou CFA a TICA.

Albinotická siamská kočka

28. srpna 2011 v 11:43 |  Plemena kočiček

Popis a vzhled

Albinotická siamská kočka je bílé barvy. Její zbarvení je podmíněno recesivním genem c, jež způsobuje kompletní albinismus. Pigment zcela chybí jak v srsti, tak i v očních duhovkách a oči mají červenou barvu. Jak napovídá název plemene, jedná se o kočku štíhlé elegantní postavy, odpovídající typem kočkám orientálním, respektive siamským. Albinismus všeobecně způsobuje sníženou odolnost organizmu vůči vlivům zevního prostředí, a proto toto plemeno rozhodně nepatří mezi nenáročné a není příliš životaschopné.

Standard plemene

Tyto kočky jsou uznávány jen některými menšími americkými kluby, a proto nejsou tak početné.

Zajímavost

Třebaže pro označení těchto koček se vžil název albinotická siamská kočka, o siamskou kočku se nejedná. Siamské zbarvení způsobuje odlišný gen albinotické série. Správnější by bylo označení albinotická kočka orientálního typu. Tuto siamku nesmíme zaměňovat s bílou orientální kočkou, jejíž genetická podstata je naprosto odlišná. V jejím případě se jedná o bílou barvu podmíněnou dominantním genem W (white). Vnějšími znaky se toto plemeno od albínů liší jedině sytě modrou barvou očí.

……a něco navíc: Obratnost

28. srpna 2011 v 11:40 |  Smysly
Kočky jsou velmi obratné a ve zvířecím světě platí za špičkové atlety. Na olympiádě by se rozhodně umístily na předních místech ve skocích - do dálky i do výšky. Při skoku do dálky dokážou přesně odhadnout vzdálenost a přizpůsobit jí i sílu odrazu, a při skoku do výšky mohou bez odrazu vyskočit až do pětinásobku své vlastní výšky.
Soutěž ve šplhu je další disciplínou s nadějí na medailové umístění.
Šplhání kočky využívají při svých loveckých obhlídkách ptačích hnízd
jakož i pro prosté rozhlížení se po okolí a vyhledání kořisti z výšky,
kde nejsou snadno viditelní. Protože mají kočky silné zadní končetiny,
lépe se jim šplhá směrem nahoru než dolů. Při šplhání si pomáhají
drápky, kterými se přidržují kůry stromů.
Díky dokonalé cestě příslušných signálů ze svalů do mozku disponují
kočky jedinečnou rovnováhou a koordinací pohybů. Při balancování
na úzké ploše využívají kočky stejně jako provazochodci balanční
tyč - vlastní ocas. Obracecí reflex znamená, že pokud něco nevyjde
a kočka padá z výšky, díky své pružné páteři a silným zadním nohám
udělá rychlý obrat a dopadne na všechny čtyři.


Hmat

28. srpna 2011 v 11:39 |  Smysly
Hmatové vousky mají funkci antény, která kočce umožňuje identifikovat ve tmě překážky, které nemůže vidět. Kočka je citlivá na dotyk a na nejjemnější chvění reaguje každý chlup na jejím těle.

Kam dál